No to je den... začlo to tím, že jsme celej tábor o půl hodiny zaspali. Měli bejt Urkani, ale pršelo. Jouza si hraje furt dokolečka asi tři písničky. Trošku mi z toho hrabe. Jemu asi taky. Kluci jeli do skladu a telefonovali instrukce, že máme jít na dřevo - ale na menší větve. Jouza to údajně Esmíkovi nevěřil nebo co, ale když jsme dorazili do lesa, začal Jouza rozdávat rozkazy, aneb "To neber, to není žádný dřevo." A tak jsme ořezávaly větve z ňákýho stromu, aby se lépe táhnul. Sekerka v nedohlednu a nakonec přišel Jouza a řekl, že "takovýhle větvičky" můžem lámat i rukama. Nepochybně, kdyby nebyly takgumový... Ano, milé děti, jako první odneste ty největší klády, já si tady zatím v klidu posedím... Nadávaly jsme, nas*aný jak mraky. Hodlaly jsme hodit ňákej ten špalek v noci Jouzovi do stanu, polejt petrolejem a zapálit... U auta nám bylo řečeno, že už plno. Vrátili se ze skladu, zjistili, jak se věci mají a nas*ali se eště víc než my. Pak jsme tam šli eště potřetí a to proto, že nebyla k nalezení 1 pila. Kačaba s Martou prohlásily, že bude určitě hrozně těžká, takže jí rozeberem a jedna ponese šroubek a druhá matičku. No a tak Jouza spolehlivě nas*al celej tábor včetně vedoucích, ale stále se choval jako... Jako co vlastně. Autorita? Nebo jenom člověk, kterej si potřebuje něco dokázat? Nebo...? Byli jsme pověřeni chrastím do táboráku a tak jsme to dovedli až do jehličí - chtěla jsem na to pak eště dát vlas, ale Tomáš tam začal plácat svoje ochlupení, tak jsem radši odešla. Honí mě mlsná a dala bych si kafe... Ak sa tu nečo nezačne ďat, tak sa asi zabijem... A esli se ten táborák nevyvede, asi se tu všichni požereme. No ani nevím, protože jsem šla spát.